parametr –start-hidden v linuxovém spouštěči aplikací
jak již jednoduchý překlad parametru “–start-hidden” napovídá, aplikace takto spuštěná se spustí skrytá, schovaná, dokonce i bez ikonky v taskbaru. ikonka se objeví až při vyvolání aplikace např. klávesovou zkratkou. takto spouštím mj. print screen tool shutter ihned po startu systému (gnome: systém > volby > aplikace spouštěné při přihlášení). můžete tak dále spouštět i firewall firestarter, který ovšem vyžaduje trochu náročnější postup.
opravdu ostrá karmic koala
neodolal jsem a nainstaloval si ostrou karmic koalu. po předchozích zkušenostech s jinými distribucemi, potažmo jejich podzimními verzemi, mi přijde, že snad jen ubuntu se snaží o nějaký radikálnější vývoj od verze k verzi. zatímco ostatní distribuce jen pozvolna vylepšují, ubuntu je nechává pouze dýchat si na záda..
jelikož distribuci si člověk pořádně ošahá pouze při ostrém provozu na svém počítači až po několika dnech, rozhodl jsem se koalu nainstalovat. již před tím jsem lehce testoval verzi RC. postřehy zde. dalším důvodem k vyzkoušení koaly je přebytek software v mandrivě a mušky, které mi znepříjemňují fungování na ní. a v neposlední řadě musím otestovat software, který chci nasadit rodučům.
takže moje rychlé postřehy z “ostré koaly”
- nastavení frekvence procesoru bylo (konečně) změněno z původního ondemand na performance. jde dle mého o dobrý krok, protože méně znalý uživatel mohl pociťovat při nižších frekvencích úbytek výkonu. // edit: přechválil jsem, po prvním restartu s nainstalovanými nvidia ovladači jsme opět na ondemand..
- při stahování a instalaci nesvobodných ovladačů konečně progress bar “něco dělá”. v 8.10 a asi i v 9.04 jsem měl pocit, že se nic neděje, protože cca. minutu uživatel neměl žádné informace o průběhu. stahování a instalace ovladače je ale ukrutně pomalá
- za tu dobu, co jsem zkoušel koalu v RC verzi, se mi motiv přestal na screenshotech líbit. ovšem jak jste zase “v tom”, motiv je prostě parádní
tedy v rámci možností použitých barev
- velmi mě potěšila přítomnost gnome 2.28.1
- čistě nainstalovaná koala šlape jako hodinky, její odezvy jsou úžasné
pro dnešek již nevím, co bych připsal – ubuntu 9.10 prostě funguje
- nevím, jak mandriva řeší připojování disků, ale v ubuntu jsem holt musel opět zasáhnout do fstabu. není to nic složitého, dělal jsem to již mockrát. ovšem řešení mandrivy mi přijde elegantnější. bohužel v 2010.0 to nefungovalo jak mělo. občas se disky nepřipojily vůbec, občas později, než jsem potřeboval a aplikace spouštěné po přihlášení, které zapisovaly na tyto hard disky hlásily chybu. nutnost konfigurace fstabu je drobnou muškou na kráse jinak skvěle vyladěného ubuntu 9.10.
karmic koala
nové ubuntu 9.10 se vzhledově povedlo. co jsem viděl screenshoty, příliš mě nezaujaly. ovšem samotné osahání systému je mnohem lepší. barevný přechod ze švéda na itala, tedy k o něco tmavšímu ladění se dle mého vydařil. v této podobě se už ubuntu i dá používat bez rapidních zásahů do designu ihned po nainstalování
potěší podpora ubuntu one – což je sdílené datové úložiště od firmy canonical o velikosti 2 gb (zdarma) nebo 50 gb (za 10$ měsíčně), ke kterému můžete přistupovat hned z několika počítačů a tím si vyměňovat soubory či spolupracovat na hromadné prezentaci atd.
přijde mi, že v novém ubuntu je ještě méně aplikací, než v jeho předchůdcích. no proč ne, cokoliv chci si přeci doinstaluji. pro zkušeného linuxáka to asi problém nebude, ale pro začátečníka by se hodilo nastínit několik dalších aplikací, které může používat. ne každý hned spouští skvělou stránku proc.linux.cz.. myslím, že by nebylo špatné třeba na plochu umístit odkaz na podobný web, který by spravoval canonical, kde by byly screenshoty alternativních aplikací. synaptic sice něco podobného nabízí, ale ve všech těch balíčcích by se kolikrát jeden ztratil. heuréka – píšu píšu a málo koukám. bravo, ubuntu! ubuntu software center je prostě nápad, jak má být!
těší mě, že co mě napadlo během psaní článku, vývojáři již implementovali (a lépe)
v USC najdete seznam aplikací pěkně roztřízených a bez nutnosti přeskakování všemožných systémových balíčků a knihoven. ubuntu software center je seznam programů připravených ihned k použití. v live verzi instalovat programy nejdou, ale předpokládám, že po nainstalování na disk bude možné z nabídky software rovnou instalovat.
za poněkud nešťastné považuji nahrazení pidginu komunikátorem empathy. ale budiž, je jak je. pidgin mě také ze začátku neoslovil a dnes na něj nedám dopustit.
Chromium Web Browser v Ubuntu
Již poměrně dlouhou dobu tu máme internetový prohlížeč Google Chrome a jeho open source bratra nebo spíše otce s názvem Chromium. Ač na Windows Google Chrome používám poměrně často, na linuxu tomu tak donedávna ještě nebylo.
Když jsem chtěl rychle na něco mrknout na webu a nebylo kvůli tomu třeba spouštět molocha kalibru Opery nebo Firefoxu, tak jsem sáhnul po gnomackém prohlížeči Epiphany. U něj mi ale vadila malá konfigurovatelnost (rozuměj: Ať jsem dělal, co jsem dělal, tak se mi ho nepovedlo nastavit tak, aby se mi líbil). S jádrem WebKit nejde nastavit téměř nic a v případě Gecka sice máme k dispozici about:config, ale většina voleb nejde bohužel změnit. Tak jsem se rozhodl, že je čas na změnu.
Google Chrome ještě není pro linux oficiálně vydán, takže jsem nainstaloval Chromium. Repositář projektu chromium-daily s nejnovějšími balíčky pro ubuntu přidáte zapsáním následujících řádek do zdrojů:
deb http://ppa.launchpad.net/chromium-daily/ppa/ubuntu jaunty main
deb-src http://ppa.launchpad.net/chromium-daily/ppa/ubuntu jaunty main
Pak už jen stačí nainstalovat balíček chromium-browser. Některé prameny uvádějí, že je k běhu potřeba ještě balíček s microsoftími fonty msttcorefonts. Už jsem ho instaloval dříve, tak nemohu posoudit. Co se týče funkcionality, tak ta je naprosto srovnatelná s Google Chrome pod Windows. Rychlost, funkční flash hned po startu, kontrola češtiny, inkognito, barevná témátka od Googlu, stejné možnosti nastavení, stabilita, oddělená vlákna na taby atd.. Příjemná je možnost používat standardní rámy oken systému, takže tolik nenarušuje vzhled. Někoho možná zamrzí pouze anglické GUI, ale to se po vydání Google Chrome určitě změní. Prý jdou dobastlit i gesta myši, ale zatím jsem se po tom nepídil. Moje dojmy jsou tedy pro začátek jenom pozitivní a vřele Chromium všem doporučuju.




jak v mandriva linuxu či ubuntu aktivovat zvukový digitální optický výstup
uff
spadl mi kámen ze srdce a musím říct, že se mi povedl docela masterkousek
konečně zase funguji přes digitál a pěkně blikám opticky mezi PC a receiverem! přeci jen, kdo si zvykne na automatický vícekanálový zvuk a super čisté audio, nechce nikdy jinak
“budiž světlo!”
téměř jsem se začal smiřovat s tím, že budu v linuxu fungovat přes analog (ne a ne a ne
). ubuntu přes jakékoli přemlouvání prostě neposlouchalo, ba co hůř, já jsem neposlouchal! alespoň ne digitálně. on ten rozdíl na hudbu – stereo není až tak propastný (snad jen je o cca. 10 decibelů hlasitější). ale ve filmech poznáte, zač je toho loket. hledal jsem hledal a nic. on toto je problém dosti specifický. dnes se najde poměrně málo nadšenců, kteří fungují přes digitál a ještě k tomu přes optiku. dnes po filmku zakázané království (mimochodem docela koukatelá hovadina) mě napadl spásný nápad – hledat řešení nikoliv pro ubuntu, ale můj současný hlavní systém – mandrivu. zkoušel jsem různé návody, až mě osvítila.. (janka rožla lampičku, ano). děkuji tímto přátelům z oficiálního mandriva fóra za nakopnutí i předchozím tipům z ubuntu fór.
a nyní k věci – tomu, co vás zajímá. návod je poměrně univerzální a snad bude fungovat i v ubuntu. ovšem cesta v mandrivě je jednodušší.
musíme: 1. vypnout pulseaudio 2. v alsamixer zapnout přepínače IEC958 a IEC958 Default PCM (3. po restartu počítače zapnout pulseaudio)
v ubuntu jsem zapínal a vypínal IEC958 o106, ale nic se nedělo. je nutné před tím vypnout pulseaudio
postup pro mandrivu: 1. spusťte mandriva ovládací centrum (nastavit váš počítač) > hardware > nastavit zvuk > deaktivujte pulseaudio 2. potvrďte a odhlašte se 3. po novém přihlášení spusťte v konzoli nebo jinak alsamixer a pomocí M (konzolové řešení) aktivujte IEC958 a IEC958 Deafult PCM (svítí zeleně). a hle, hrajete! v našem případě budiž světlo!
(4. je možné, že vám po restartu hrát zvuk znovu nebude. nevěšte hlavu a jak jste v prvním kroku pulseaudio deaktivovali, znovu jej aktivujte)
komu jsem tímto návodem pomohl, může mě pozvat na pivo
for english speaking: 1. go to mandriva control center > hardware > sound configuration 2. disable pulse audio 3. logout/login 4. go to terminal and type alsamixer 5. go to IEC958 (also IEC958 Default PCM) and activate these outputs by pressing M. (6. if you have no sound after restart, activate pulseaudio in mandriva control center)
edit 12.8.2009: ještě připojuji svoji funkční konfiguraci pulse:

samozřejmě jsem testoval automatické směrování z alsa na pulseaudio i povolení 5.1 zvuku s pulseaudio. bohužel po restartu vždy bez zvuku. výše uvedená konfigurace je snad jediná funkční u mě. uvidíme časem, co vyšpekuluju
ještě se chci dostat do situace, kterou jsem naposledy zaznamenal v ubuntu 8.10 (před osudnou aktualizací), kdy mi receiver detekuje vícekanálový zvuk na svém displeji a přepnutím do modu dolby digital.
mandriva 2009.1 spring vs. ubuntu 9.04 jaunty – dojmy a poznatky
mám teď na své mašince nainstalovánu mandrivu ve verzi 2009.1 spring na jednom disku (včerejší instalace) a ubuntu 9.04 jaunty (instalován před pár dny). používám převážně gnome, tak většina textu bude soustředěna na něj.
oba systémy jsou čistou instalací, do kterých se snažím převést svá stará data z ubuntu 8.10 intrepid.
úvod
ubuntu používám již nějaký pátek, jsem v něm doma a za chvíli si jej dokážu přizpůsobit obrazu svému. bohužel ne vždy funguje, jak potřebuji. z tohoto důvodu a také ze zvědavosti a touhou po poznání nového jsem si nainstaloval novou mandrivu. nebudu popisovat rozdíly mezi oběma systémy obecně. spíše se budu soustředit na to, co mě zaujalo.
instalace
ubuntu vychází na jednom cd, případně si jej můžete nahrát na flash disc (velmi doporučuji). instalace je tedy mnohem rychlejší, zabere nějakých 10 minut vč. nastavování – pokud víte co a jak. do patnácti minut čistého času se vejde i nováček.
mandriva je dodávána na dvd, nebo live cd (mandriva one). já pro větší komfort výsledného systému zvolil verzi na dvd. dat je mnohem více, tudíž se systém instaluje déle- něco kolem 30 minut. nainstaloval jsem si také více grafických prostředí – gnome, kde a další. i z tohoto důvodu mi připadala instalace mandrivy oproti ubuntu téměř nekonečná (čas strávený instalací byl zčásti využit k mytí nádobí
) i kroků k nastavování je víc. jak jsem ale psal – mandrivu nemám prozkoumanou toliko, jako ubuntu. i to prodloužilo čas strávený nad instalací.
start a první spuštění
první spuštění ubuntu pro mě není nic nového. v jaunty velmi pěkná přihlašovací obrazovka, po přihlášení klasický poměrně ošklivý nahnědlý motiv. pomocí prográmku gnome-art je ale otázkou několika minut, než si prostředí přizpůsobím. start ubuntu jaunty na ext4 je bleskurychlý.
oproti tomu start mandrivy je o poznání pomalejší. podařilo se mi ji přimět fungovat až asi napotřetí, protože jsem si trochu nezkušeně hrál s ovladači grafické karty. sice teď běží, ale start je textový, po modrém tučňáku jako by se slehla zem (nebo led..) /edit 6.8.2009 – už mi běží grafický start. prve jsem kvůli problémům odmazal část bootovacího příkazu. nyní stačilo na konec dopsat vga=788/. přihlašovací okno není ošklivé, ale oproti ubuntu docela bída. naopak samotný systém (mám na mysli opět prostředí gnome, protože prostředí kde4 mandriva spíše pokazila) je velmi pěkný. lišta s obrázkem na pozadí působí vkusně a decentně, barvy jsou sladěné parádně. modrá je přeci jen hezčí, než hnědá. trochu se mi nelíbí hranaté okraje oken s prvky zavřit, maximalizace, minimalizace, ale s tím si ještě pohraju.
začátek článku mohl vyznít poněkud nevýhodněji pro mandrivu. přiznivci mandrivy, nevěšte hlavu, podstatná je samostatná funkčnost celého systému.
ubuntu vs. mandriva
další srovnávání obou systémů bude spíše laické a ve formě jakýchsi “štěků”, neboli co mě zrovna napadne
- první “drobnost”, které jsem si v nové mandrivě všiml a která mě velmi potěšila je připojování disků. konečně někdo pochopil, že mě nebaví pořád nastavovat fstab a chci mít disky po startu připojené
mandriva to umí
to je plus několika kytiček pro mandrivu. v ubuntu musím neustále upravovat fstab. ačkoliv to není žádná těžká práce, připojené disky bez námahy je prostě pohodlnější a tak si také představuji, že by to mělo fungovat
- další věcí – v mnoha věcech mi přijde mandriva mnohem rychlejší. nevím proč, ale ačkoliv o ubuntu všichni mluví, že je bleskurychlé, tak u mě jede docela pomalu. resp. spouštění programů, např. firefoxu trvá poměrně dlouho. toho si nevšimnete, dokud nemáte možnost srovnání. když v ubuntu kliknu na ikonu ohnivé lišky, čekám.. když jsem ji otevřel v mandrivě, vyskočila ihned. s dalšími spuštěními je start (odnože) firefoxu ještě mnohem rychlejší. dokonce i po přenesení 250 mb historie, rozšíření či nastavení firefox startuje bleskově. thunderbird startuje o něco pomaleji, než fox, ale jeho start mi přijde rychlejší, než v ubuntu.
- v ubuntu jaunty máme k dispozici linucové jádro verze 2.6.28.xx. podle názoru uživatelů není příliš povedené, nevím. dnes jsem v mandrivě spustil aktualizace a hle, k dispozici je kernel 2.6.30.1, no není to paráda?
- v mandrivě, na rozdíl od ubuntu, existuje root účet. v ubuntu je zvykem všechno provádět z jednoho účtu zadáním “sudo + příkaz”, případně pomocí grafických nástrojů. mandriva má separátní účet root a vám nepovolí fungovat jako root vždy, když si to přejete. je to trochu nezvyk, který bude třeba pilovat
- mínus pro mandrivu – vyhledávání. dám-li v nautilu vyhledávat, hledá to jinde, než je plánováno, ve složce home.
- v mandrivě není sice synaptic (to víte, zvyk z ubuntu), ale nástroj pro instalaci a odebírání software jede na stejném principu a je vlastně ještě jednodušší
výhodou pro začínajícího uživatele je, že hledá pouze hlavní balíčky programů, tudíž se nemusíte probírat všemi doplňkovými knihovnami, které běžně servíruje synaptic (pro někoho výhoda, pro jiného menší přehled o systému?)
- co se zvuku u mandrivy týče, trochu nezvykle je zde nainstalováno zvukové ovládání pulseaudio. má to tu výhodu, že se dá nastavovat zvuk separátně pro každou aplikaci zvlášť. na rozdíl od alsy ale postrádám nastavení vícekanálového zvuku. to ale určitě v budoucnu půjde pořešit (v KDE modu běžné ovládání alsou je). digitální zvuk přes optický kabel bohužel nejede. ale s tím jsem se už smířil (do dalšího vydání distribucí!
)
- compiz a efekty prostředí – jakmile doinstalujete ovladače grafické karty, bez problémů v “nastavit váš počítač” v sekci hardware spustíte compiz. je tu k dispozici i metisse. oproti ubuntu je v mandrivě nainstalováno méně efektů, pluginů pro compiz. ale ty jistě bezproblémově půjdou doinstalovat.
- podpora: ubuntu má dobré wiki, dobrou uživatelskou podporu. mandriva má zase v češtině kvalitní mandrivaportal.cz, kde je hodně návodů a článků pro začátečníky i pokročilé. o popularizaci linuxu a především mandrivy se snaží známý popularizátor ivan bíbr, který píše o mandrivě knížky a v jeho repozitářích se dají najít zkompilované některé šikovné balíčky, např. firefox 3.5.
- přibližně zabírají distribuce na disku místa (bez adresářů home, root, mnt, media): mandriva – 9.3 gb (mám tam ale celé gnome, kde a další prostředí), ubuntu – 4.2 gb.
- sdílení – zde vede ubuntu. kliknete na složku pravým a dáte možnosti sdílení. můžete zvolit sdílení jakékoliv složky na jakémkoliv disku, čtení pro anonymní uživatele, možnost zapisovat.. mandriva umožňuje sdílet pouze složky v domovském adresáří (možná časem přijdu na jiný způsob). sdílení v mandrivě má více možností nastavení, ale tím je složitější. základní sdílení sice nastavíte přímo v nautilu, ale pro nastavení zápisu či anonymního přístupu musíte již do mandriva centra “nastavit váš počítač”. v souvislosti se sdílením jsem se zamyslel nad mandrivou a musím říci, že je těžko rozhodnout, která distribuce by více vyhovovala nováčkovi..
- plus pro mandrivu – “open as administrator” přímo v nautilu. v ubuntu jsem standartně otevíral konzoli a psal “sudo nautilus”. v mandrivě je tato možnost přímo v nabídce pod pravým tlačítkem. nechci ubírat ubuntu na kráse, jedná se o doinstalovatelný plugin pro nautilus. ale tento by ubuntu již v základní nabídce mít také mohlo
- automatické nastavení práv souborů a složek při zkopírování do domovského adresáře – plus pro mandrivu. když v ubuntu kopírujete soubory, ke kterým nemáte právo zápisu, systém vám neumožní do nich zapisovat ani v domovském adresáři. mandriva nastaví při zkopírování těchto souborů jako vlastníka vás.
- nastavování v ubuntu, které je poměrně roztříštěné a dostupné přes nabídku systém > volby / správa mi vcelku vyhovovalo. byl to proti windows nezvyk, ale ve finále mi to přišlo i lepší. stejné ovládání poskytuje i mandriva. ta však k tomu přidává velmi pěkné ovládací centrum, kde můžete nastavit spoustu dalších věcí, které vás v ubuntu třeba ani nenapadnou.. screen ovládacího centra (klikněte):
- přijde mi, že mandriva implementuje změny a novinky rychleji, než ubuntu. sice ubuntu aktualizuji prakticky denně a mandrivu tak 1x za 2-3 dny, ale – novější kernel, automaticky implementované KDE4.2.4 (používám v gnome některé KDE aplikace) atd.
s mandrivou se toho musím ještě mnoho učit, ale první “ošahání” je velmi pozitivní.
> článek bude postupně doplňován, jak se budu s mandrivou seznamovat <
esmska java webstart – posílání sms zdarma z internetu
v nejnovějším ubuntu jaunty (9.04) s javou nainstalovanou pomocí balíčku ubuntu-restricted-extras je webový start programu esmska stejně rychlý, jako z disku. mluvím o startu druhém. při prvním musíte zaškrtnout vždy důvěřovat tomuto vydavateli a cosi potvrdit. druhý start je ale bleskurychlý. přišel mi snad ještě rychlejší, než spuštění esmsky z disku. java webstart (s odkazem na panelu, na ploše či v gnome-do lištičce) mi přijde pohodlnější řešení, než instalace programu, kdy si musíte přidat repozitář a klíč. program načítá vaše konfigurační soubory z lokálu, můžete je tak přenášet z distribuce do distribuce velmi lehce (jsou k nalezení v /home/uživatel/.config/esmska) – jsou to adresář, nastavení programu, zvolený vzhled. lze dokonce kombinovat esmsku webovou a nainstalovanou.
> spuštění esmska java web start <
odkaz na můj starší článek o programu esmska vč. komentáře autora kamila párala
klikni pro větší obrázek
gnome-do se vzhledem docky – šikovný pomocník
již nějaký ten pátek používám šikovnou utilitku gnome do. dělá něco podobného, jako spouštěč po stisku Alt+F2, jen o něco lépe – doplňuje programy, které chcete spustit, takže stačí napsat třeba jen jedno-dvě písmena a enterem spouštět. pomocí pluginů pak umožňuje vyhledávat v google či na disku. umí toho zkrátka hodně a dobře vypadá.
funkce, která mě ale zaujala včera při testování vzhledů, je skrytá a poměrně nedoceněná. když si přepnete na vzhled docky, zobrazí se vám dole lištička s oblíbenými programy. můžete si programy přidávat, odebírat, měnit velikost a vlastnosti lišty, barevný podklad, její skrývání.. tato lištička dokáže s přehledem nahradit celý jeden panel a když ji necháte skrývat, vůbec o ní nevíte.
osobně funguji v ubuntu již jen s jedním panelem nahoře, kde mám trojlístek aplikace, místa, systém, tři systémové ikonky, přepínání oken, vynucení ukončení neposlušného programu, přepínač ploch, oznamovací oblast, kalendář teplotou (jej, je toho nějak hodně
) a druhý supluje právě gnome-do s docky.
gnome-do najdete v repozitářích ubuntu. klikni pro větší obrázek.
edit 14.8.2009: přidávám screenshot mandriva linuxu edice spring 2009,1 s gnome-do-docky:
jak nainstalovat nové ovladače nvidia v ubuntu jaunty
po instalaci ubuntu jaunty (9.04) mě trápilo zamrzání systému. jsou použity ovladače verze 180.44. k ovladačům 173 jsem se vracet nechtěl. na fórech kdosi radil – nainstalujte 180.53 a systém vám zamrzat nebude. nyní tedy návod, jak na to (pro gnome, novější grafické karty od verze 6xx):
(0. pro jistotu odstraňte původní ovladače a restartujte počítač)
1. stáhněte nvidia ovladače pro váš systém: http://www.nvidia.com/Download/index.aspx?lang=en-us – ideálně verzi 180.53. stažený soubor bude tohoto názvu: NVIDIA-Linux-x86_64-180.53-pkg2.run (pro 64 bit)
2. přejmenujte si ten hrozný název na něco zapamatovatelného, třeba driver.run
opište si, vytiskněte nebo zapamatujte si následujícící řádky, protože od tohoto kroku budete pracovat v terminálu.
3. stiskněte ctrl+alt+F2, čímž se přepnete do celoobrazovkového terminálu
4. vepište: sudo /etc/init.d/gdm stop což zastaví gnome desktop manažer
5. vstupte do adresáře, kam jste stáhli soubor, např. cd /home/uzivatel/downloads
6. vepište sudo sh driver.run (nebo pokud jste nepřejmenovali, tak sudo sh NVIDIA-Linux-x86_64-180.53-pkg2.run)
7. následujte instrukce pro instalaci v angličtině – potvrdíte licenci a téměř ve všech krocích jenom odentrováváte, co vám je nabídnuto. výjimka je v kroku pro spuštění nvidia-settings pro zapsání konfiguráku, je nabídnuto ne, vy zaškrtnete ano. vesměs celá instalace se dá provést entrováním YES.
8. po dokončení instalace opište sudo /etc/init.d/gdm restart pro restart gnome manažeru.
hotovo, fungujete s novými ovladači. že to není jednoduché? vězte, že když to párkrát zkusíte, jednoduché vám to připadat bude. windows cesta je však stále ještě jednodušší..
tento návod využijte pouze v případě problémů s grafickou kartou nebo jestli máte pocit, že vám nový ovladač bude prospěšný. v opačném případě fungujte s tím, co je předinstalováno.
změna jména disku v linuxu
na stejné téma jsem se rozepisoval již dříve v článku hezčí název disků (a usb flash) v linuxu. dneska mám řešení pohodlnější a jednodušší.
nainstalujte si program gparted – slouží k editaci diskových oddílů, takže se vám může hodit i na jiné věci, než přejmenovávání.
gparted spustíte pomocí systém > správa > editor diskových oddílů (nebo gparted)
vyberte disk, který chcete přejmenovat. pravým na něj klikněte a dejte odpojit. po jeho odpojení jej levým označte.
v menu v záložce oddíl zvolte název a vepište nové jméno pro disk. pak již jen dejte použít a odklikněte odstrašující hlášku o ztrátě dat (ta je implicitní pro veškerou práci s programem, např. i fotmátování).
disk opět připojte (restartem, pomocí příkazu mount, či jak uznáte za vhodné) a již se jmenuje jak jste zadali.
líbí













